spásné překvapení

A je to tu. Dva roky v prdeli, zrzek nikde. Kdyby existoval virtuální prach, tenhle svůj výblitek bych jistojistě už nikdy nenašla. Ale protože nic takového není a moje hlava ještě taky není úplně prašivá, rozpomenula jsem se a rozhodla učinit velké rozhodnutí. Svůj velkolepý návrat. Nostalgicky jsem se vrátila ke všem svým nasraným hejtům a došla k překvapujícímu závěru. Ač se můj život změnil v mnohém, má moudra zůstala stejná. Je neuvěřitelné, jak nadčasově dokážu uvažovat. A že již před dvěma lety, když jsem byla ještě nedomrdlý malý pívo, jsem měla rozum v hrsti. Nechť započne popauzové shrnutí.

jak jsem se rozhodla strčit všechny vidličky do prdele

Dlouho předlouho je to již od mého posledního příspěvku. Nejdřív jsem si říkala, že si tu první větu odpustím a budu dělat, že nic. Prostě napíšu článek. Jen tak. Ale mám silné podezření, že jsem už vyšla trochu ze cviku, co se týče formulování mé nespokojenosti do pouhých vět. Takže proto tohle. Nuž ale, přejděme k dnešnímu tématu. Pokud si dobře vzpomínáte, a já si jsem jistá, že ano, tento rok jsem se pokoušela dostat na nějakou tu vysokou školu. Ano, máte pravdu. Na fotografii. A povedlo se. Nepochybovala jsem o sobě ani na chvíli. A o těch neprospaných nocích plných stresu teď pomlčíme...

teď

Všechno mě sere.

novinka v životě zrzka

Tak už mám jakože odmaturováno. V součtu za čtyři, byla to fraška, lol. Teď už to můžu říct. Absolvent s vyznamenáním. Ještě před onou zkouškou dospělosti, ve svém svatém týdnu plným zasranýho stresu jsem si říkala, že nebudu jako všichni ostatní. Že nebudu jako ti, co chodí a na otázku "Je ta maturita těžká?" nebudu odpovídat "Je to fraška, vole." Samotná zkouška možná jo, ale ten stres sedum přechozích dní (pokud jste stejní debilové jako já a necháte si všechno až na svaťák) je něco, co vůbec není v pohodě a v klidu (zároveň jste fakt kokoti, pokud se učíte dřív, zráta času). A kdo říká, že je, tak je píča nebo se učil několik týdnů před a všem kecal, že nic nedělá, a proto je to stejně píča. Upřímně, těch sedum dní budete tak v hajzlu, jako jste ještě nikdy nebyli. To totiž není ten stres, jakej máte před čtvrtletkou z matiky, kterou musíte napsat do trojky, protože propadáte a když to poděláte, tak jste v prdeli. To se dá totiž ještě docela dobře uhrát, ukecat a pokud nejste fakt totální lempl, tak vás ti učitelé prostě propadnout nenechaj. Pár nepříjemností to možná přinese, ale oukej, tohle, tamto, jedeme dál. Maturitní učení sedum dní před maturitou je úplně novej rozměr stresu, kterej si ty vaše dosud omezený mozky nedokážou vůbec představit. Protože když neodmaturujete, tak to jste opravdu v prdeli. Nějaký šance jsou ještě v září, to je fakt. Ale komu by se chtělo v srpnu znova učit? V srpnu totiž chytaj budoucí prváci, budoucnost národa, a budoucí výdělečně činní druhou mízu. Maturita už je v lihu zakonzervovaná řádně, ale je třeba pořádně zapít budoucí změnu všech těch bezvýznamných existencí. Takže srpen prostě všichni prochlastaj. I ti, co to neprožívaj. Protože dospávat se už můžete v září. A vlastně každej den se najde důvod, proč bychom zrovna dnes měli pít. Třeba zlevněnej chlast na pultech. Jak říkal můj nejmilejší strýček: "Koupili jsme čtyři balení šampaňskýho. Bylo v akci. Akce jsou od toho, aby to lidi kupovali." Vlastně už ani nevím, co jsem chtěla původně sdělit, ale líbí se mi to. A protože chci být hrozně fancy populární blogerka, napíšu vám tipy, jak úspěšně odmaturovat. Tip. To je tak hnusný slovo. Jen někoho slyším v nějakým posraným videjku říkat "Tak dnes tu pro vás mám tipy na..." a mám chuť, vetšinou pardon, dotyčné rozbít rypák nebo jí alespoň protáhnout análním kolíkem. Ale víte jak, kvůli slávě cokoliv.

nečum, vole

Mám právě prokrastinační chvilku. Zaprvý se mi chce hrozně čůrat, ale jsem zavalená hromadou papírů, atlasů a drobků neznámého stáří (nebo jsou to už brouci z larev, které tu nakladli jejich rodiče). Zadruhý zítra kurva doprdele maturuju a dopadl na mě stres. Stres, který jsem nezažila ani na přijímacích zkouškách na vysokou školu, kam jsem moc chtěla jít (možná za to může ten alkohol, kterým jsme to prokládali). Jsem flegmatik. Je mi všechno jedno. A je mi i jedno, že je mi to jedno. Proto jsem fascinována svým momentálním stavem. Cítím, že mi to není vůbec u prdele. Nejdřív bych chtěla poděkovat své dlouho vypracovávané povaze, protože kdybych měla zažívat tenhle pocit starosti o něco více, než jednou za půl roku, zbláznila bych se mnohem dřív, než mám v plánu. A pak bych si chtěla zasraně nahlas postěžovat, protože mě to vůbec nebaví. Není mi dobře, nemůžu spát, nemůžu jíst, kafe už mi taky přestalo chutnat (DOPRDELE CO?!!!!!) a jediný smysl mé existence cítím ve chvíli, kdy se učím. A nic neumím. Víte, udělala jsem asi krok vedle ve výběru maturitního předmětu. A tak spolíhám na to, že ti učitelé mě mají rádi a prostě se nebudou chtít srát s nějakým vytlemeným dementem ještě v září. Taky doufám v karmu. Poctivě jsem do školy chodila (rozhodně více než mí spolužáci), poctivě jsem si otázky přečetla a byla i párkrát na konzultacích, abych projevila zájem. Takže opravdu doufám, že na všechny tyto skutečnosti bude v následujících čtyřech hodinách, které budou následovat za krásných dvacet hodin, přihlídnuto. Protože já fakt nechci vymýšlet nový plány na příští rok. Já jsem spokojená s těma, co už jsem si vymyslela. Žádná škola, na kterou chci jít, mi totiž neumožňuje nastoupit se zářijovým termínem maturit. Takže bych musela nejspíš někam odjet. Opustit všechny a všechno. A mě je teď kurva fajn. A nechce se mi nikoho opouštět. A nechce se mi ani nikam dlouhodobě jezdit. A nechce se mi ani říkat "jo, jsem přesně ten debil, co to nedal, i přes to, že maturita je fraška".

Jdu se vyčůrat.

odkaz se sexuálním obsahem

To se mi zase jednou stala taková vtipná věc. Nebudu dnes mluvit o tom, jak jsem byla okradena o sedm set korun českých a všechny doklady v pochybným baru. Nebudu psát ani o Alexandře, která má dvojí občanství a momentálně nemá ani jednu občanku a pro jednu bude muset jet až do Itálie. Rozhodla jsem se podělit s něčím mnohem méně dramatickým, protože za víc nestojíte. Takže. Abych vše uvedla do nějakýho děje a ještě chvíli vás mohla srát... Měla jsem sousedku, co začala točit porno. Měla jsem kamarádku, co momentálně točí porno. A jeden týpek od nás z města taky točí porno. Teď už i gay porno. A ono se to rychle šíří a když mi teda někdo pošle odkaz, co bych se nepodívala. Porno je vůbec hrozně zajímavý odvětví. Ať si to každej odsuzuje jak chce, podle mě je to vlastně nejlepší odvětví vůbec. Ne snad pro ten uvzdychanej sex plnej hranýho vzrušení s debilníma kecama o trubkách a hadicích na začátku, ale pro tu neuvěřitelnou tolerantnost. V pornu není tabu. Myslí na všechny a otevřeně prezentuje veškerý druhy úchylek, fetišů, orientací a představ bez ohledu na to, že společnost většinu z toho odsuzuje a dívá se na ni skrz prsty. Společnost už je na tom mnohem líp než v letech minulých, ale pořád jsme omezení, ať si říkáme, co si říkáme. Ono je totiž pořád ještě docela tabu mluvit otevřeně už jen o sexu. Ale to už se dostávám jinam a místo vás začínám být nasraná já a to jsem nechtěla. Jak už jsem zmiňovala, klikla jsem na přijatý odkaz, podívala se na docela nepovedený gay porno, řekla si "Jé, toho znám" a zavřela stránku. Jenže pak se začaly dít divné věci.

marnost a vy

Dnes jsem měla v plánu přidat docela jiný příspěvek. A sice o tom, že mě sere, že mě teď nic nesere. Nemám totiž o čem psát. Všechno je vlastně dost boží a sluníčkový a kdybych psala o radostných chvílích ze svého života, vrhla bych na vás docela pozitivní vlnu světla, což by vás mohlo uvést k miloučkým myšlenkám v koutech vaší hlavy a to za žádnou cenu nikdy nedovolím. Jsem váš psychickej upír, kterej má za cíl vysát z vás veškerou dobrou energii. Blbý, co? Ale pak, když jsem se chystala kliknout na "Nový příspěvek" a napsat nový příspěvek, jsem si všimla jedné hrozné věci. Můj blogísek oslavil půl roku a já si toho nevšimla.